Heinrich Friedrich Emil Lenz

12. 2. 1804 - 10. 2. 1865

ruský fyzik a geofyzik

Ze života

Lenze se narodil v rodině magistrátního úředníka v estonském Dorpatu (tehdy újezdním městě livonské gubernie v Rusku zvaném Jurjev). Ačkoliv mu ve třinácti zemřel otec a žil v nuzných poměrech, vstoupil po absolvování gymnázia na tehdy renomovanou Dorpatskou univerzitu, kde studoval zprvu teologii, poté fyziku a chemii. V letech 1823 a ž 1826 se zúčastnil Kotzebueovy výzkumné výpravy kolem světa a ještě jako student uveřejnil výsledky svých geofyzikálních průzkumů v Memoárech petrohradské akademie věd (1831). V roce 1828 se stal vědeckým asistentem a o šest let později také členem carské Akademie věd v Petrohradě. Během této doby, přesněji v letech 1829 až 1830, pobýval v jižním Rusku a zúčastnil se výstupu na nejvyšší horu Kavkazu - Elbruz. Cílem expedice bylo změřit její výšku a provádět magnetická pozorování.

V pozdějších letech postupně vyučoval fyziku na Vojenské námořní škole, Michajlovské dělostřelecké akademii, pedagogiku pak na Ústředním pedagogickém institutu a na univerzitě v Petrohradě, kde působil v posledních letech svého života jako její rektor. Byl čestným členem mnoha ruských univerzit, řádným členem Fyzikální společnosti ve Frankfurtu n. M. a Geografické společnosti v Berlíně, členem-korespondentem Akademie věd v Turinu. Zemřel v Říme při svém prázdninovém pobytu po záchvatu mrtvice v roce 1865.

Objevy

Svou práci zaměřil na základní pojmy fyziky - zákon zachování energie a řadu kvantitativních vztahů v elektromagnetismu, přeměny energie v teplo a elektrochemii. Na své přednášce na petrohradské Akademii věd v roce 1833 uvedl výsledky svých zkoumání elektromagnetické indukce, které vešly ve známost jako Lenzův zákon (resp. Lenzovo pravidlo), podle kterého indukovaný proud působí vždy proti příčině svého vzniku, což vyplývá ze zákona zachování energie. Na jeho práci pak navázal i F. E. Neumann, když v roce 1846 odvodil vztah pro indukovanou elektromagnetickou sílu, a Hermann von Helmholtz tím, že v roce 1847 ověřil zákon zachování energie pro elektromagnetické jevy. Nezávisle na objevech J. P. Joulea Lenz také experimentálně stanovil tepelný účinek elektrického proudu. Proto se někdy tento vztah mezi vyvinutým teplem, odporem vodiče a proudem nazývá zákon Jouleův-Lenzův.

V roce 1838 ověřil Peltierův jev na článku sestaveném z bismutu a antimonu - ochlazování jednoho a oteplování druhého spoje dvou různých kovů, slitin nebo polovodičů, kterými prochází elektrický proud. Významný je také Lenzův přínos pro elektrochemii, zejména stanovením dalších vlivů potenciálů elektrod na činnost galvanického článku, polarizaci elektrod apod.

O jeho rozsáhlých aktivitách svědčí i dosažené výsledky ve zkoumání vlastností mořské vody z hloubky dvou kilometrů, ale také pěkně napsaná ruská příruční učebnice fyziky.

Literatura

[1] Tesařík, B.: 200 let od narození ruského fyzika H. F. E. Lenze, Matematika-fyzika-informatika 14 2004/2005